Jsou čtyři hodiny odpoledne, ve Vsetíně hustě chumelí a devatenáctileté Anastasii začíná brigáda. V Diakonii Vsetín doučuje páťáky a šesťáky. Stejně jako ona pocházejí z Ukrajiny. Anastasiia letos maturuje a hlásí se na ekonomické vysoké školy. Svou budoucnost si plánovala jinak. Měla ji spojenou s rodným Charkovem. Vše se změnilo, když na město a na celou Ukrajinu zaútočila před čtyřmi lety ruská vojska. Stejně jako další statisíce Ukrajinců i Anastasiiny rodiče sbalili své děti a rodina se vydala do neznáma. Zázemí a pomocnou ruku našli na Valašsku. Válka na Ukrajině zuří dodnes s neztenčenou intenzitou. Ukrajinci stále potřebují naši pomoc. Pomáhá i Diakonie Českobratrské církve evangelické.
Jak v katastrofickém filmu
Charkov, kde Anastasiia vyrůstala, ležel nedaleko linie, kde se střílelo, od roku 2014. Tehdy kremelský režim zaútočil na Ukrajinu poprvé. O tom ale Anastasiia během svého dětství nevěděla. Vzpomíná na uprchlíky, kteří do Charkova přišli z okupovaných oblastí na hranicích z Ruskem. Nevyrůstala však v pocitu ohrožení. Anastasiin tatínek vedl vlastní nábytkářskou firmu. Maminka mu s tím pomáhala a starala se o domácnost se třemi dětmi. Rodina trávila volný čas v prostředí charkovské církve baptistů. Anastasiin tatínek organizoval církevní aktivity pro mládež. Anastasiia se jich účastnila. Chodila na hodiny klavíru. Doma se mluvilo rusky.
Že se asi něco stane a že to bude zlé, pocítila Anastasiia až vpředvečer masivní ruské invaze v únoru 2022. „Přišla jsem domů a vůbec jsem nechápala, co se děje. Všechno bylo vzhůru nohama,“ vzpomíná. Přátelé Anastasiiným rodičům řekli, že vůbec není od věci mít zabaleno k odjezdu, kdyby se přeci jen něco semlelo. Stalo se. Druhý den nad ránem se ruské armády hnuly a začaly se valit do Ukrajiny. Charkov, druhé největší město Ukrajiny, byl první na ráně. „Když to poblíž našeho domu začalo bouchat, bylo jasné, že musíme vyrazit,“ říká Anastasiia.
Rodina se vydala v kolonách dalších uprchlíků na západ Ukrajiny. Anastasiia dodnes s údivem vzpomíná na noc v jedné obci pod Kyjevem. Byla liduprázdná. Všichni ji opustili. „Jak v katastrofickém filmu,“ říká. Nakonec si tatínek vzpomněl, že má jednoho kolegu z baptistické církve někde v České republice. Zavolal mu. Tak se rodina dostala do Vsetína.
Teď musíš zabrat v matice
První týdny svého pobytu ve městě strávila Anastasiia a její sourozenci na postelích: „Byli jsme v takovém vegetativním stavu. Nevěděli jsme, co se kolem nás děje. Nerozuměli jsme slovo česky.“ Pak se ale děti musely nastartovat k maximálnímu výkonu. Anastasiia byla ve věku přijímaček na střední školy. Začala chodit do jedné třídy základní školy, aby odposlouchávala jazyk. S pomocí českých dobrovolníků se učila matematiku. Námaha se vyplatila. Od září Anastasiia nastoupila na gymnázium. Přijímačky z češtiny se ukrajinským dětem tehdy odpouštěly.
Rodina se ve Vsetíně uchytila. Tatínek pracuje v oboru IT. Maminka pracovala v továrně, dnes si otevřela ve městě masážní salon. Peněz nemají nazbyt. Anastasiie si nejprve našla v Diakonii Vsetín brigádu jako uklízečka. Nyní doučuje. Stala se součástí jednoho z programů vsetínské Diakonie zaměřeného na ukrajinskou komunitu. Individuální odpolední doučování trvá hodinu. Má zlepšit české jazykové schopnosti žáků a pomoci v dalších předmětech. Za uplynulý rok prošlo doučováním 44 dětí.
Noví stále přicházejí
Vsetínská Diakonie dále pořádá pro děti z Ukrajiny letní příměstské jazykové tábory. Přes rok pro ně také organizuje odpolední klub. V něm se děti hravou formou seznamují s českou kulturou: prostřednictvím promítání filmů, pohádek nebo návštěv kulturních akcí ve Vsetíně a okolí. Zdokonalují se také v týmové spolupráci a v sociálních dovednostech.
Rodinám Diakonie Vsetín pomáhá v rámci své sociálně aktivizační služby. Jde hlavně o pomoc v komunikaci s úřady, školami, lékaři. Od roku 2022 až do konce roku 2025 pomohla vsetínská Diakonie 75 ukrajinským rodinám. Aktivitami určenými pro děti prošlo 100 dětí. 130 osob z Ukrajiny také navštěvovalo kurzy češtiny. Tím vším nabízí vsetínská Diakonie spolu s dalšími neziskovými organizacemi a dobrovolníky jedinečnou službu.
V okrese Vsetín žije na čtyři tisíce Ukrajinců. Noví stále přicházejí. Ani města na západě Ukrajiny totiž nejsou bezpečná. Každou noc na ně útočí drony, které míří také na civilní cíle. Během silných zimních mrazů začali Rusové cíleně útočit na ukrajinskou energetickou soustavu. Zvláště města mrzla. Jejich obyvatelé s musí vybrat: buď riskovat život, nebo odejít za hranice.
Přes vzrůstající počet uprchlíků, kteří přicházejí i do Vsetína, jim však město nenabízí žádnou zvláštní pomoc. Vše je na dobrovolnících a organizacích jako Diakonie.
Solidarita s bránící se Ukrajinou je velkým vkladem do budoucnosti.
Autor článku: Adam Šůra / zkráceno
