Do Domova Vyhlídka jsem se dostala v ne příliš dobrém rozpoložení. Byly to dny v mém životě, na které se snažím zapomenout. Díky personálu Domova Vyhlídka a jejich každodenní péči, pomoci, trpělivosti, pochopení a laskavosti je ze mě dnes silná, s optimismem do budoucna vyhlížející osobnost, která si plní své sny, jenž se zdály být nenávratně pryč. Pomalu se vracím k činnostem, které jsem dříve tolik milovala, opět beru míč a vyrážím si kopnout na hřiště, personál mi vždy věnuje čas. Můj pokoj je plný diplomů z turnajů v šipkách, kuželkách, moc mě to baví. Objevuji nové, mně dosud neznámé aktivity. V Domově pro seniory život nekončí já si to uvědomuji a snažím se žít naplno, dokonce jsem překonala strach z létání a absolvovala benefiční let nad Zlínským krajem! Byla to naprostá paráda, neuvěřitelný zážitek, doufám, že si ještě někdy zalétám. Také jsem natáčela dokument o mém sportovním mládí, fotbalovém úspěchu a v neposlední řadě i benefici “Co naše babičky uměly a my jsme dávno zapomněli.“ Za věnované peníze máme na zahradě postavený krásný altán s malým rybníčkem. Teď už jen čekáme, až nám vykvetou na rybníčku lekníny. Pokud půjdete kolem, přijďte se i vy k nám podívat, potkáte milé lidi z řad klientů i personálu. Když se mě někdo zeptá, jak se mi tu žije, odpovídám „spokojeně, těším se na každý nový den“.
Obyvatelka Domova Vyhlídka, paní V.B.
